jsem
jsem
Pod strží příkrou,
jež zpátky už návratu není,
prsty zkrvavenými,
sápu se ze dna sebe,
chytám se myšlenek obnažených,
co pomyslnou pomoc mi nabízejí,
však do dlaní bolavých,
hlubší mi rány řežou,
kamsi vzhůru,jen vzhlížím
a snažím se ještě,
o pomoc křičet snad,
však odpovědí
je mi jen ozvěna krutá,
v mužné kdysi hrudi mé...
jež zpátky už návratu není,
prsty zkrvavenými,
sápu se ze dna sebe,
chytám se myšlenek obnažených,
co pomyslnou pomoc mi nabízejí,
však do dlaní bolavých,
hlubší mi rány řežou,
kamsi vzhůru,jen vzhlížím
a snažím se ještě,
o pomoc křičet snad,
však odpovědí
je mi jen ozvěna krutá,
v mužné kdysi hrudi mé...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Kolik bolesti, ach, ještě třeba Ti nést?
Kolik proplakaných nocí a smutných rán?
Jen sůl přibývá do rozbitých Tvých ran...
Jak lásku, radost jako lék do srdce Ti vnést?
Tou bolestí a smutkem diamant se leští
od všech nánosů, co tak pečlivě ho umazaly,
když kousek jej probleskne, to zázrak věstí,
a oči Tvé uzří, co dřív nikdy nevídaly.
02.01.2020 21:36:12 | Lili Starr
filosofující text neklouže po povrchu..ale jít je třeba dál a dál...
21.10.2008 21:31:00 | Mbonita