Tam někde uvnitř mé hlavy...

Anotace: ...fiktivní dialog mých Já...

'
První Já:
Já ovládám city, konání a svaly
toho postaršího muže,
190 čísel na výšku a skoro metrák váhy
- tohle tělo už sakra něco zmůže.
Jen kdyby nesráželo jsi schválně jeho možnosti,
někdy je to k pláči, jindy ke zlosti.

Druhé Já:
Já ovládám vnitřní funkce jeho těla,
tlukot srdce, zažívání a další drobnosti,
dokážu mu skvěle, skvěle škodit,
a to všechno ke své radosti.
Dokážu mu bolest přinést,
že nemocné zdá se být jeho tělo,
organickou příčinu však nehledej
- nenajdeš, byť sebevíc bys chtělo.

První Já:
Můj člověk od mládí tím trpí,
to nespravedlivé zdá se mi být,
ten chlápek mohl snadno létat,
teď jen držkou v zemi může rýt.
Pravda, zvykl si už na tvou zradu,
co jiného mu také zbývá.
I on nakonec přec štěstí našel,
rád ve světě svém teď dlívá.

Druhé Já:
Milánkové, snad už vám probůh došlo,
že život není vůbec snadný,
že velká štěstí a radosti
počítají se jen na dny.
Bolesti a smutky,
ty vydrží po delší čas,
ještě vám to nedocvaklo,
divíte se zas a zas.

První Já:
Pravda je, že díky tvému neblahému vlivu
jiný je než mnozí, též o životě více přemýšlí,
teď dokonce, můj ty světe,
po nocích si verše vymýšlí.
I to mu svědčí,
že kašlat může na tvou bídnou hnusotu,
ve světě hledá radost,
lásku a lidskou dobrotu.
A sám se snaží dávat...
On závist, lež a zlobu nezná,
jeho ruce rády jiné hladí.
Ty zrůdná studno temných pudů
- snad to ti na něm vadí?

Druhé Já:
Co je asi prapříčinou,
že já mu takto škodím?
V noci často ve svém bdění
po jeho světě chodím.
Mně se ten svět nelíbí
- žádný pěkný pohled,
chtělo by to zase jednou
stálý bdělý dohled.
Ani s Pánem na oblacích
počítat se nedá,
když má lidstvu pomoci,
výmluvy si hledá.
A bude ještě mnohem hůř,
vzpomeň si na má slova,
lidstvo je hloupé a zkouší se zničit,
stále, zas a znova.

První Já:
To tě však vůbec neomlouvá.
Varuji tě!
Já se svým pánem máme moc tě zničit,
kdykoliv se k tomu rozhodneme.
Zdalipak to víš?

Druhé Já:
Vím, však tím i sebe zničíš!
Víš to, víš to, víš?

První Já:
Vím, leč dlouho váhat nebudeme,
kdyby stíny tvé nesnesitelnosti začaly převažovat
nad paprsky radostného žití...
.