Touha..

Anotace: Snad každý pozná už z té básně...

Stáli jsme v šeru pokoje,ty jsi mě objímal a
v kamnech oheň plán.
Šeptal jsi mě slova a
mě slzy skrápěli tvář.
Já cítila se strašně sama,tys mě v teplé náruči hřál.
najednou jsi mě přestal objímat a teplími
dlaněmi jsi mé tělo pomalu hladil.
Pak jsi řekl otoč se a Já věděla že pokud
to udělám skončí to pomalé hlazení a nastane ráj.
Já otočila se,ty jsi dlaněmi hladil mé líce,
Já už nikdy nechtěla vidět černé svíce.
Tvé oči rudé pláčem a Já pochopila že jsi ztracen.
Moje srdce a rozum se přeli,tvé dlaně moji studenou kůži
na těle třeli.
Vše se ve mě chvělo,jak moje tělo tvoje chtělo.
Já poslouchala rozum,
a zároveň uháněla k bohu.
Najednou se naše rty spojili,
a v hlavě mě myšlenky se rojili.
Já odehnala tě pryč,
ale přitom jsem chtěla víc.
To nesmíme přec,
v sobě jsem dusila tu svíc.
Já chtěla by jsem zase,
položit tvou ruku na moji líc.
Mě zbude jen své srdce
temnotě a smutku nechat vstříct.