Klam

Tiše a obezřetně,
splétal jsi své sítě,
sítě,které já jsem neviděla.

Tak lehké,nevinné a hebké lži,
chvěli se,když do tvé pavučiny foukal vítr..
Každé utkané vlákno,
bylo dalším krokem toho klamu...

Byl jsi křižák,
trpělivě čekající na svou oběť...

A jednou kolem letěla muška,...
dlouhou dobu jsi ji pozoroval svýma jiskřícíma očima,
trpělivě vyčkával jsi,
sledoval ji,
jak den po dni je blíž tvé pavučině...
těm spletitým vláknům klamu.

Nastal ten den,
chytila se do tvé sítě,
a tys stále vyčkával...

Vlákna byla tak hebká a jemná,
že nepoznala jejich skutečný význam,
bezstarostně a naivně,myslela si,
že ti může věřit...

Až jeden večer...chladná noc,
zima a mráz obmykají její křehké tělo,
cítí,jak ubývá ji sil.

Zalesknou se tvé kruté oči,
nastal tvůj okamžik,
vylezeš ze svého skrytu tmy,
a zraňuješ svými slovy její city...

Škodolibý úsměv ti na tváři hraje,
když vidíš,
jak kanou její slzy do tiché noci,
jen měsíc,
je svědkem tvých krutých slov.

Ale i když jsi potrhal má křídla,
tak stále můžu létat!!

---------------------------------
Tobě neodpustím,jsi hajzl!