Z oblohy Walesu

Uvázán vzpomínkou,rodná řeč v mlze,
pouštěné z úst zemi uvítá.
Mávnuté křídlo,vše topeno v slze,
slovo tě pastelkou objímá.

Červená barva a krev mysl kane,
zpět v lese jsou nosy rozbité.
Kde jako kluk ve větru plane,
vzpomenut na jizvy od bitev.

Slepená víčka dar věčného deště,
ústa si zvykla nic nevyslovit vše.
Na dotaz kolik zná odpověď ještě,
lze se i bavit při této hře.

V nehynoucí síti dar lesku zlata,
ve větru s listím kov vytrácí.
Se silou pílí nevinnost svatá,
prohraný boj se ji vyplácí.

Předstírán v úsměvu na úsměv odpověď,
že ne vše v pořádku utlumí vír.
Nezájem okolí ve slechu srdce pjet,
prozradí kolik to zde prázdných dír.

Unaven od pláče od smíchu zesílen,
se v trávě zelené zrcadlí klíč.
Od domu vzpomínek jak v chlapci nevinném
odhalil svět se mu v kulatý míč.