Tvůj verš ve svých ústech
dnes předávám jiné,
lačné pohyby v bocích,
vsákly a počly pít.
Nasáklý krok vínem
se jednou s tvým zas mine,
už vím o cizích očí,
jež srdce bude bít.
Můj život bloudí tmou,
s veršemi nestálými,
jak jarní slunce v ústech,
topící spánek snů.
Nahrávám své stopy
s myšlenky nemravnými,
na stránce přehlcené
veršemi konce dnů.
Život nám chystá stále něco nového, aj když podobného, či stejného, pokaždé jináč.
26.10.2008 13:02:00 | NikitaNikaT.