podvečerním stínem stromů
prosvítá javorový slunce
listí krouží
v pomyslných křivkách
a maluje do prostoru
smyslný tance…
bezprostřední gesta
hlubokej prožitek
extáze symboliky sdělení
kreace projevů touhy
po spojení...
ležím na zemi
nářky z pokoje duše utichly
dělo odlité z bronzu dní
vypálilo svůj příděl kamení
do moře
na oslavu úrodného dění…
ještěrka zastavila v tranzu
na pupíku nádoby
zvláštní klid
v neklidných časech doby...
cítím
jak se měním
z vlasů roští
do očí skápla šťáva z bezu
úsměvem
ve tvářích důlky
kamennej chlápek
zarostlej mechem...
branou průsmyku
jsem se prosmýkl
se zrychlujícím tepem
jako proud vody
soutěskou
do noční mlhy
se štítem
nebo na něm
hledat svý poklady
záhadný úkazy
odrazy
světla z mraků
emotivní stavy
na motivy
stříbrných draků...
neidentifikovatelné objekty jsi identifikoval velmi objektivně...uf, to se nedalo ani napsat :-)))
moc se mi báseň líbí
27.10.2008 10:33:00 | Lota
Ležím na skále, a cítím sílu kamene...
Severní zář má sílu plamene...
A tuším kolem sebe zvláštní sílu,
zvláštní zář...
Tak ukládám svou hlavu zpátky na polštář
.
a čekám...
.
.
.
24.10.2008 19:27:00 | Churry
Tak tahle je parádní...stříbrní draci o odpočinku ještěrek jen sní v době nejvyššího slunce...Bravo
24.10.2008 09:50:00 | Noc17