Musím se ti přiznat,
jsem zklamaná...
Rozthal jsi mi srdce,
a klidně jsi šel dál...
Ale co já?
Jak jen mám vstát...
Když nemám sílu?
Chytám slzy svý a lituju tý chvíle...
Nadávám si,
jak jsem hloupá...
Nezvedám nikomu telefon,
dělám, že nejsem...
Nemůžu usnout,
nic už nezabírá...
Takhle jsi to chtěl?
Chtěl jsi mě úplně zničit?
Tak gratuluji,
povedlo se ti to...
Tak jak se cítíš?
Já příšerně...
Rozpraskaný rty krvácí,
a já dostávám strach....
Vlastně jako už tolikrát,
když jsem zůstala ležet...
Každý prožije zkažené období, někdo dostane nebo dá
někomu kopačky, další se koupe zase v lochu jiný je
zas na fetu a všechno jde pomalu do hajzlu. Ze života
se stává šeď. A co s tím?
27.10.2008 14:33:00 | jehlaspichlas
Jsem rád, že od tebe zase něco čtu. A teď k té lásce...vše jednou končí. Ale každý konec je začátkem něčeho nového. Vím je to otřepaná fráze, ale chce to čas. Drž se.
Azazen
24.10.2008 17:32:00 | Azazen