ve foyer
odložil jsem plášť
klobouk,šálu
a lehkým krokem
s šimrající nervozitou
vcházím do sálu…
rozhlížím se
oči na stopkách
jako šnek z ulity
v ovzduší
vznáší se
jemná melodie suity…
pak vstoupila Ona
v róbě nočních létavic
vlasy barvy komety
obklopena houfem
dvorních dam….
čekám...
první odvážlivci
rojí se kolem ní
avšak
odcházejí odmítnuti...
přichází má chvíle…
přistupuji k víle
s úklonou
tětivy těla v rezonanci
vyzývám k tanci…
okamžik úplného bezvětří…
pak neznatelně kývla
vějířem
ladných křivek těla
vzduch rozvlnila...
v objetí prostoru beztíže
tančí
harmonie kontrastů...
neobvyklé odstíny
pohledů očí
přírodním tvarem květů
něžností pocitů vedeni...
hosté dávno odešli…
my spolu
v prázdném sále
stále v jednom kole
balancujeme
uprostřed
padající laviny...
... a není nic, než nekonečný tanec mezi hvězdným prachem na pokraji mléčné dráhy...
28.10.2008 14:03:00 | Triffid Kolbe
souhlasím s tím pode mnou, krásné:)
28.10.2008 12:34:00 | okousaná od světlušek