Ospalá

V haldách nepořádku
zběžně prochází
neurčité mrazení...

Prázdné lahve
tiše oddychujíc
zvěstují dlouhé bdění
minulých nocí...

Ospale cestuje
vlak jitřní mlhou
k domům z kamene,
kde vánoční písně se zabydlely...

Poutník z hodin před svítáním
čistí vázy broušené
nevinný milováním,
však srdce není bez vin...

Srdce nezapomíná.
Hluboko vryty v něm zůstávají
tvé smaragdové zářezy
vonící po vanilce...
/Nyní jsou zaváty tlejícím listím,
houpavých krokem ukonejšeny.../
.

Tak zůstává na stráži
neví a nevěří,
zda odvážit se může
snad že...

by...
.

...možná.