Ve stínu...

Ve stínu slunci kov polibek hlavni,
žvýkaje brok.
Váhali nejedni umělci slavní,
ke stisku krok.

Zaváhal nejeden zoufalec popsat,
v dopis svůj žal.
I ďábel v té chvíli zapoměl hopsat,
asi se bál.

V poledním slunci kov polibek chladí,
každého z nás.
Zatěžko srdci jež štěstí ho zradí,
hyne pln krás.

Neteskni nikdo,vždyť život dost krátký!
Otevře nebe.
Přiznám se ale,problém mám taky,
vzpomenut tebe.