Stárý pán
Stárý pán
Vidím starého pána
sedí na lavičce na louce
jdu kolem a vzhlížím s pokorou
jak kámen ležící v potoce.
Usmívá se tak krásně,
tak jak já to nedokážu,
vlídně pozoruje svět
na každé ruce prstů pět
a těmi krmí vrabce kolem.
U lavičky zírá na něj luční květ,
klaní se mu skoro k zemi
větrem omráčen,
deštěm promáčen.
Jakoby starý pán mluvil
a říkal, že život dlouhý je
on už se může jenom smát,
na lidi se dlouze dívat,
sebe sama vidět v čase zpátky
a krásně tak vzpomínat.
sedí na lavičce na louce
jdu kolem a vzhlížím s pokorou
jak kámen ležící v potoce.
Usmívá se tak krásně,
tak jak já to nedokážu,
vlídně pozoruje svět
na každé ruce prstů pět
a těmi krmí vrabce kolem.
U lavičky zírá na něj luční květ,
klaní se mu skoro k zemi
větrem omráčen,
deštěm promáčen.
Jakoby starý pán mluvil
a říkal, že život dlouhý je
on už se může jenom smát,
na lidi se dlouze dívat,
sebe sama vidět v čase zpátky
a krásně tak vzpomínat.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Ty snad vode mě vopisuješ:-D Ne, dělám si srandu, ale je zajímavý, jak podobnej námět může mít uplně jiný vyznění. Tohle si přečti: http://liter.cz/Basne/193126-view.aspx
31.10.2008 18:11:00 | kdosi