Silná napohled...
Snad na všechny, jako zralá a silná působí,
když obden si tou svou trasou na kole sviští,
jenže její křehká duše je vázou z porcelánu,
nepřízní života se na tisíce kousků tříští,
ona ty střepy, slepuje každou noc k ránu...
S úsvitem pak vychází, napovrchu nedotčená,
ta slepená nádoba, polátaná černou, lepicí páskou,
klidná, usměvavá, vzhledem tak sebevědomá žena,
podléhá prvnímu, kdo získat ji chce snad sázkou...
Tak dej si už přece říct, prosím tě za ni,
nechce tě změnit, dále si klidně buď jenom svůj,
v bezútěšných, každodenních chvílích buď tu pro ni,
co neochvějně pevná opora, vždy vedle ní stůj...
Sám si važ důsledně všechna svá slova a činy,
tu křehkou dušičku chovej ve své náruči jako v mechu,
aby už nikdy, rozbitá, zraněná netrpěla jimi,
něžně ji laskej a zahřívej teplem svého dechu...
Velmi dobré. Je to hodně pravdivé a tím moc krásné. Líbí se mi to.
Ahojky
11.09.2005 19:02:00 | risik
Krti, tak tahle je úchvatná..ten rým je dokonalý a povedla se ti..už chápu, proč si nemůžeš vybrat pouho pouhé tři.
11.09.2005 11:54:00 | Sunny
Člověk dokáže pod svojí slupkou schovávat různé věci...parádní báseň...!!!
09.09.2005 21:41:00 | Milano
...a ještě horší je, když je čím slepovat, je co slepovat, ale neví se jak slepovat...
09.09.2005 10:20:00 | Keilanne
..emotivní..silná báseň..
(měla bych k tématu určitě pro i proti..ovšem zapůsobila na mne MOC!!)
09.09.2005 08:56:00 | šuměnka
Dost tomu rozumím, co jsi napsala ... asi po tom toužíme všechny ...
Přeji pohodový páteční prosluněný den ... Pa pa
09.09.2005 08:39:00 | Alci