Ztracená...
Ztracená...
Kráčím neznámými ulicemi,
ulicemi beze jména.
Sněhová vločka ztracená v poušti světa,
duše bloudící ve tmě.
Jen Ona ví,
ona je tkaninou snů, které sníš.
Ví to, co nikdo jiný na světě.
Je to duše s křídly motýla,
co sedí ti na dlani,
ale sevřít ho nemůžeš.
On uletí…
Uletí, ale ty poběžíš,
co síly ti budou stačit.
A snad z očí ho neztratíš…
ulicemi beze jména.
Sněhová vločka ztracená v poušti světa,
duše bloudící ve tmě.
Jen Ona ví,
ona je tkaninou snů, které sníš.
Ví to, co nikdo jiný na světě.
Je to duše s křídly motýla,
co sedí ti na dlani,
ale sevřít ho nemůžeš.
On uletí…
Uletí, ale ty poběžíš,
co síly ti budou stačit.
A snad z očí ho neztratíš…
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Pěkné veršíky, dobře a lehoučce se mi to četlo. Je to hodně pocitové. Má to hlubokou myšlenku. Není slůvek třeba, dílko samo o sobě vypovídá. ST!
02.11.2008 10:37:00 | NikitaNikaT.