Zraky mé zastřené vidí jen bělobu
Cíle své vzdálené pověs teď na skobu...
K očkám mým přirostlé piliny mýdlové
Nepustí skutečnost k panence duhové
S vločkami mýdla na zraněných očnicích
Nevnímá mysl má bestiin krutý smích
V klamu teď pohlížím v tušené okolí
....
..
.
Veliké štěstí-tak život mne nebolí!