přes
děravej slunečník
se dívám
na žlutý jablka
co se pohupujou
s větví
v listopadovým větru
a na pozadí
se vlní
smyslná bříza
v šustivým svetru...
usmívám se...
další prázdná chvíle
v lahvi od piva
se skutálela
a cudně cinkla
s žádostí
o další
zpod stolu...
líně
mlčky
tancuju
s Beatles
na trampolíně
a šedivý slunce
zvláštně hřeje...
blízká setkání
nezjistitelného druhu...
P.S. I love you
Tou trampolínou tam by si mě téměř získal skoro každý - ale to u tebe ani nebyla potřeba, protože to zvládáš i bez ní. Takže vlastně nic... Jen, že je jako výdy nádherně napsaná. Děkuju:))
08.11.2008 01:18:00 | okousaná od světlušek
..souhlasím s labutí..ano tvé básně jsou krásným útěkem z reality do jiné dimenze, do snů, do pohádky..1*
05.11.2008 16:01:00 | páááááááá
V takovéhle náladě bych hnedka šla někam do polí, pouštět papírový draky, oblečená v huňatým svetru, zakusovala pečený brambory těma žlutejma jabkama a zapomněla na realitu...
05.11.2008 12:11:00 | Triffid Kolbe
Když se potřebuju usmát...vím kam jít...za Tebou!...
Tvé básničky jsou jako útěk do jiného světa :o)
05.11.2008 11:10:00 | labuť