Ve směru pohybu
hodinových ručiček
ve směru pohybu času
pozoruji třpytivý kousek skla
jak se v něm naděje zaleskla.
Třpytivé odlesky háže do všech stran
protnuté jen slabým osvětlením.
Na židli v zákoutí potichu sedím.
V hlavě vír myšlenek
úporných souvětí s tázacím zakončením.
Ve směru pohyhu času
zleva doprava
v půlnoční hodině
mezi psem a vlkem
trošinku čaruji.
Srdce mám prokláté
havraním brkem
na duši znamení
maluji.
V naději sleduji
křišťálové kyvadlo
Sklo je krásný materiál a přečtení básně, toť krásný zážitek :-))
06.11.2008 18:04:00 | poustevník Jirka
Virgule
Upřeně se díváš.
Sleduješ pohyb.
Pomalu dýcháš.
Chce se ti spát.
Chce se ti spát.
Zvíráš oči.
Usínáš.
Téda, ono to funguje.
No to je skvělé.
Jdu si uvařit čaj.
Sednu si do křesla.
Pozoruji spící ženu,
A cukají mi koutky smíchu.
No není krásná?
Ona totiž chrápe a slintá…:o)
06.11.2008 07:20:00 | kouzelníček
Nutí k zamyšlení a tak mě tak napadlo, že člověk nemá mrhat časem, vláště v dobách smutných, když neví, jak pomoci, trápí-li se někdo Tvůj blízký... je čas řešit, s rozvahou, razantně!
06.11.2008 06:07:00 | NikitaNikaT.