Za světem

Ostnatá hráz mezi dvěma světy,
trýznění bezcenných bez odvety.

Nikdo nesměl znát svět tam,
kam se v přemýšlení vydávám.

Každý den sem mračna lidí,
putovala v obavách,
namačkaní jako sirky,
v malinkatých krabičkách.

Na místě už někdo tam
a někdo sem měl zase jít,
jediný člověk rozhodl,
kdo zemře a kdo bude žít.

Plynová koupel,
či utrápení hladem,
krabice živých,
ponechané ladem.

Nekonečná bolest,
tisíce výkřiků,
přísně střeženo za oponou,
za šálou nejhrůznějších hříchů.