Zaměstnanecká Odyssea

Ve sběrných surovinách
odmítli mé tělo.
Tohle už je na šrot pane,
aby se vědělo.
V muzeu i na zdravce též
- že je prý příliš nevkusné.
Však dobrou radu školník dal mi.
- V hororu to pak zkuste.

Na Barrandově lek se mne ovšem
sám režisér i jeho braši,
teď už mají fakt už po všem
a mě se za patama práší.
Na cestě pak džunglí pražskou
potkal jsem já sněhurku.
Z Holešovic, možná z Třince...
pěknou měla figurku.
Řekla mi, že dá mi práci,
až sněžit bude - žádná suť.
Před hlavákem se strašák ztrácí
a trpaslíkům na fet
kazí chuť.

Moc se mi tam nelíbilo
a když přijel jednou Gargamel,
řek jsem ola, starý brachu,
jedem spolu do Španěl!
Na ty - víš - co
až dolů, k moři,
co pašujou tam čokoládu,
která potom dobře hoří.

Objeli jsme celý svět.
I ty nám můžeš závidět.
Dostali jsme platný plat,
naše práce například:
manažeři snění,
manželka bez prodlení,
sekáčova sekretářka,
starářka i novinářka,
ředitel země i koule,
profesionální pacient,
či architekt boule,
klimatizovaný klient.
Tak.
A co jim mám teď říct
na pracáku?