ďábel v punčoškách
s vysokým rozparkem
kouří v tmách
a mává oharkem
tenkou nití
sváže myšlenky
vějířem řas
mávne zas
do piva ponoří
kytici, cos jí
dal
slzy setře
rukou v rukavici
polínko na hranici
přidá,
tak abys utíkal
má jizvu na srdci
pod šaty nevidíš
je ti blíž
a blíž
do dlouhých vlasů
zamotá tvé cesty
v rubínových rtech
práchniví sliby
se srdcem na dlani
snadné je spoutání
dopustil ses chyby
mlčení pod lampou
vyhaslý v dotyku
měsíc se kutálí
bílý vpovzdálí
nečitelné písmo
jejích dopisů
venku prší
pomalými kapkami
Mě se to velmi líbí, nechápu, co je to drhnutí v rýmech,
že by neschopnost číst bez naučených šablon?
Povedená báseň.
08.11.2008 20:38:00 | petříček