tazatel...
tazatel...
chtěl bych se zeptat pane
jak je možné
že v žáru přátelství lásky
nezvládám
ani tak jednoduchý úkon
jako je spánek?
jsem Don Quijote
potácím se
asfaltem černý duše
s krvácejícím srdcem
v souboji pokory
proti větrným mlýnům
vášní radovánek
a přitom
zápalná šňůra hoří
skrytě podzemím
země se otřásá,duní
a vybuchují bedny ekrazitu
plné citů
dřímajících sopek...
milý synu
to je život
já ti nemohu dát
rozřešení...
já vím
co bych dělal
ale vy lidé
jste zvláštní druh v ohrožení
originální
jedineční....
musíš doufat a věřit
dokud nezaprší...
ale pane!
to je ještě horší...
v místnosti
se rozhostilo ticho
trýznivého mlčení
a prostorem věčnosti
se dál vznáší
otázky
bez odpovědi...
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Při každé tvé básni kterou čtu si říkám nemůže být už lepší než je tahle...A další den si říkám to samé.
12.11.2008 01:25:00 | pejrak
Hezky vyjádřeno, ale nevím, najednou nic nevím, otázek mám plno, ale odpovědi marně hledám.
11.11.2008 13:33:00 | Selča
Kolik mám ještě dníkdy přijde posledníjak dlouho budu zpívat a hrátKolik je na světě cestkterou z nich mám se dát véstnebo už myslet mám na návratPosečkej lásko má okamžikživot je veliký otazník ...
... mi to připomnělomám ji moc ráda
(a roboti píšou EDEn)
10.11.2008 23:20:00 | jita.1965
Ty znáš ty správné odpovědi...
možná jsou ukryty v asfaltu, co je alabastrem,
možná v srdci polepeném flastrem.
Nebo psané na kůži,
voní po růži,
není snadné žít,
lépe zlehka snít...
10.11.2008 20:17:00 | spare
otázky mám pořád a neustále
jak baletka
na tanečním sále..
a je to věru dřina
vyrovnat se
s nima...
10.11.2008 15:29:00 | Mbonita
...vždycky se budeme na něco ptát...druhých i sami sebe...není to však dobře???
10.11.2008 13:44:00 | Lota
