Anotace: u jednoho pozorovatele...
chtěl bych se zeptat pane
jak je možné
že v žáru přátelství lásky
nezvládám
ani tak jednoduchý úkon
jako je spánek?
jsem Don Quijote
potácím se
asfaltem černý duše
s krvácejícím srdcem
v souboji pokory
proti větrným mlýnům
vášní radovánek
a přitom
zápalná šňůra hoří
skrytě podzemím
země se otřásá,duní
a vybuchují bedny ekrazitu
plné citů
dřímajících sopek...
milý synu
to je život
já ti nemohu dát
rozřešení...
já vím
co bych dělal
ale vy lidé
jste zvláštní druh v ohrožení
originální
jedineční....
musíš doufat a věřit
dokud nezaprší...
ale pane!
to je ještě horší...
v místnosti
se rozhostilo ticho
trýznivého mlčení
a prostorem věčnosti
se dál vznáší
otázky
bez odpovědi...
12.11.2008 01:25:00 pejrak
Při každé tvé básni kterou čtu si říkám nemůže být už lepší než je tahle...A další den si říkám to samé.
11.11.2008 13:33:00 Selča
Hezky vyjádřeno, ale nevím, najednou nic nevím, otázek mám plno, ale odpovědi marně hledám.
10.11.2008 23:20:00 jita.1965
Kolik mám ještě dníkdy přijde posledníjak dlouho budu zpívat a hrátKolik je na světě cestkterou z nich mám se dát véstnebo už myslet mám na návratPosečkej lásko má okamžikživot je veliký otazník ...
... mi to připomnělomám ji moc ráda
(a roboti píšou EDEn)
10.11.2008 20:17:00 spare
Ty znáš ty správné odpovědi...
možná jsou ukryty v asfaltu, co je alabastrem,
možná v srdci polepeném flastrem.
Nebo psané na kůži,
voní po růži,
není snadné žít,
lépe zlehka snít...
10.11.2008 15:29:00 Mbonita
otázky mám pořád a neustále
jak baletka
na tanečním sále..
a je to věru dřina
vyrovnat se
s nima...
10.11.2008 13:44:00 Lota
...vždycky se budeme na něco ptát...druhých i sami sebe...není to však dobře???