Vyříkat si
lži do očí,
že příště
se to už nebude
opakovat
Až mě zas necháš
doprošovat se
o slovo
co mi má
být útěchou
Aportuju
svoji něhu
Jsem žebrák
co prosí
o lásku
a prostovlasá
v kabátě co nehřeje
bych polykala hlínu
i olizovala koleje
jen aby sis všiml,
že nejsem
z vosku
Centrizmus vlastního já
za který se omluvíš
Co když už
to příště nevydržím,
zadržovat slzy
výjmečně namalovaných očí
Někdy bych chtěla
se vklínit
do té tvé schránky
a pohladit
to uvnitř
co se přede mnou
rádo zavírá
Necháš mě?
ST! Láska nás donutí dělat hnusný a nepříjemný věci a stejně je nám při tom dobře. Jinak nechci dělat nějakej rozbor, protože jako celek to nemá chybu, ale ty namalovaný oči mě dostaly. Sama to znám, i když někdy tím chci smutek podtrhnout.
14.11.2008 16:16:00 | kryndy
Dávám ST! neb rozumím a chápu. Znám a vím jaké to je prosit si o lásku a občas raději namalovat oči, abch náhodou nebrečela... pocit, že bych je měla rozmazané a všecí to viděli... mě bolel. Jenomže někdy ani namalované oči nepomohly.
11.11.2008 06:44:00 | NikitaNikaT.