listopad za okny
čaj v křehkém porcelánu
pomalu chládne
někdy k ránu
ve vzduchu kouř
hořícího dřeva
plameny blízko
očí tvých
kouř odhrneš
mlčky z čela
slovy nic
nepovíš
na bílém tričku
veliká šmouha
ruce od pilin
v očích je výzva
tvých doteků
v modrých peřinách
modré květy v tmách
usínám po tvém boku
a zas hoří čas
objetí v růžovém
světle bez duše
co asi změní
nic
jsi jen stín
v zapomnění
rok opsal kruh
sčítání dokončeno
jaké máš dnes, lásko
vlastně jméno?
Nádhera. Nevím co k tomu říci.Vše jsi vyjádřila ve svých slovech.
11.11.2008 08:16:00 | JaniHani
Obsah se mi líbí, lehce otevřený, či pootevřený konec, to je působivé...
11.11.2008 06:36:00 | NikitaNikaT.
Vyjádřila jsi dobře a poeticky svoje pocity,ten závěr podtrhuje pěkně celou atmosféru.Líbí se mi.
10.11.2008 21:24:00 | Elisha