Až v ohni shoří i poslední Giordano Bruno,
až zmizí hvězdy z kosmických sfér,
až budeš vědět, že svět je bílé víno,
a nic v tom světě nemůže být fér.
Až v ohni shoří i ten poslední Escorial,
až zmizí klid z nitra našich planet,
až zapomeneš, kdo se za to rval,
aby ses nemusel svým vlastním stínům klanět.
Až v ohni shoří i poslední z mých vlastních řádek,
či blázni smažou Boha z pergamenu,
až zavládne skutečný pořádek,
pak možná - zapomenu.
nevím proč, většinou mě dlouhý řádky v básních odraděj, ale tohle už i tak vypadalo, že to nebude tak dlouhý, a tak jsem to zkusila a nelituju, celkem se mi to líbí.
11.11.2008 17:13:00 | Kristine Clary-Aldringen