Přeskakuji pomalu
z kočičí
hlavy na hlavu
přesně v okamžiku,
kdy noc krade světlo
a lampy se budí
do světelného křiku
co v srdci studí.
Utíkám
na sever
a pobořím brány
týmž mdlým úsměvem
co měsíc vlastní
a šeré stíny
náhlé.
zhasni!
Přeskočit stíny nelze.
Snad chabé světlo lampy
a hlučné ticho čítárny
zastaví tvoje kroky.
Nelze v dešti zmizet.
Vždycky jsou tvé stopy
jasně čitelné pro tebe.
Zastavíš svoje kroky.
Nelze snad zapomenout,
že jiní tě nestopují?
Hlučná slůvky mistrů
zastaví tvoje kroky.
Zanecháš drobky za sebou,
a tajné znaky písem,
ti ukazují cestu.
Zastavíš svoje kroky.
11.11.2008 20:00:00 | voedor