..zabloudila jsem do Ráje ,
slunce svítilo ,
vzduch voněl vlhkem a trochu i hříchem ,
had ospale klimbal a hlídal své jablko
( bylo už nakousnuté ) ,
Adam byl v háji
( nebo možná na pivu )
a já potkala Tebe .
U stromu poznání jsi rýpal prstem do země ,
vůbec Tě nepřekvapilo , že tam jsem ,
že postávám a koukám Ti zvědavě pod ruce .
Chvilku ses mrcasil u kořenů ,
pak jsi pohladil lístky , urovnal trávu ,
učesal kapradí
a přesadil nějaký pugét .
Povídal jsi mi o všech těch rostlinách a keřích
( řekla bych , že celkem zamilovaně a dlouze )
a já poslouchala ,
sem tam kořínek zastrčila , květ upravila ,
držela Tě za ruku
a………zapomněla na Adama ..
..pak jsi řekl..
„všechno je jinak Evo“
a dal jsi mi
plnou náruč své vůně
a květ jabloně..
...příběh v básni ...kategorie je dobrá ...jo a vůbec je to dobrý ...
12.11.2008 19:50:00 | WhiteSkull
...s dovolením...
jsem si tvou báseň drze přisvojil jako dárek k mým dnešním narozeninám. Děkuji.
12.11.2008 10:52:00 | Mario de Janiero
..snad každý někdy zabloudíme do ráje
a zapomínáme...
a mnohdy nám nezůstane ani ten
jabloňový květ
***
Jiří senior
11.11.2008 22:40:00 | j.c.
Jako bych ho znala,toho milovníka kytek.
To byl krásný sen.Kdo miluje kytičky miluje i lidi.
Zajímavý závěr.
Pěkný příběh.
11.11.2008 22:13:00 | s.e.n