Modrá údolí
Modrá údolí
Vím o tom, že nejsou modrá údolí, neboť mimo sny jsem žádná neprošel.
Kde vědra slaná rozlijí
oči tvé
aby slzy odtekly
do modrého údolí
já tuším a vím.
Mrtví rejtaři již osedlali koně
aby vyjeli
tam
kde ještě zpívají podivné písně
do modrého šera
o tom
že slunce nemá stín.
Tak modrá údolí
pohltí opět mraky
a zadusí poslední tóny hrdel těch
kteří nikdy neprošli
tou branou zamčenou.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Teda takhle si odporovat. Tvrdíš, že nejsou a přitom do nich ve snech chodíš… Ještě tě čeká dlouhá cesta než poznáš co je skutečné a důležité…
24.11.2009 06:41:00 | kouzelníček
Když promluvíš, za každým tvým slovem skane z mého oka jedna slza, která neví, kudy se dát dál. A tak každá zvlášť bloudí světem, zcela tichým a sluncem opuštěným. Ten svět spí poloudušený pod peřinami sněhu a poloušrcený širokými obojky z ledu. Jenže po jedné ani ty teplé a slané slzy skrz závěje neproniknou. Možná, že kdyby bylo více tvých slov, dokázala by ty slzy spojit v řeku a její proud by protekl ledovým krunýřem. Možná, že by obnažené louky zbělaly koberci sedmikrásek a slunce by se na ně přišlo podívat. Pak by se všechen led proměnil v potoky, jezírka a říčky a slzy v mé tváři by oschly. Možná.
03.11.2009 00:44:00 | janewe
Ale byly by hezká ta modrá údolí.
Jenže bez těch slzí,ty vnášejí smutek.
Avšak ty jsou pro báseň zřejmě podstatné.
27.11.2008 21:10:00 | s.e.n
zase ta zvláštní přítomnost smutku a melancholie ve tvých básních, ta atmosféra ztráty a bolesti, nevyslovená, jen tušená... ráda se ztrácím ve tvých verších... dávají zapomenout a skýtají prostor věčným otázkám...
16.11.2008 21:04:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
