Anděl sebetrýzně

Je víc slyšet, než vidět

Strhává nebesa
všem domovům,
ve kterých zanechá
otisky své závisti

Slzy i úsměvy dětí
kloužou po srdci
bez vzklíčení pocitu
bolesti či štěstí

Já – já – já
Jenom já
Písnička Olympiku
rezonuje hnilobné teplo
v mozkových buňkách

a ty pak předou
svou lepkavou síť
hmotařství

Co na tom,
že do propasti s sebou
strhává poslíčky lásky

Ze slov vykrajuje
uhlíky lží

Jeho sebebolest
však váží tuny

Je těžké neuvěřit…

Povrchnosti
vyměnit plenky
se stává
nadlidským úkolem

I v dětské výživě
hledá objížďky

A přitom by mohl být
tím nejvyšším králem,

protože překonat
vnitřní trápení,
pouta malosti
a vlastními dlaněmi
otevřít ve skále
pramen vcítění

je hodno nebeského království