Balada o chůdách

Přemýšlím, o čem se píše
o láskách slovíčky z plyše,
hledání tápání věčné je téma
stejně jak u hrobu chryzantéma,
krůpěje rosy a poslední hvězda
jít trávou bosí, kdy sen už se nezdá.
To vše tu bylo, je a také bude,
kdo z vás však četl o zlámané chůdě?

Chůdy tě s lehkostí vyvýší nad davy
prodlouží tvé kosti, překročíš obavy.
Máš-li um či kouzlo pod čepicí
zvedneš tu vhozenou rukavici.

Na kůlech vyrazíš přes náměstí,
nejspíše neschytáš ránu pěstí,
jít volnou uličkou ucpaným bulvárem,
skrz Prahu celičkou, jak mocnář kočárem.

Pohlédni důkladně do tváří poutníků
zůstaň chvíli na svém stát,
než někdo skrytý u kotníků,
odkrytým kanálem zboří tvůj majestát.