Léthé vzpomínek

Sedím a hledím do neznáma
vteřiny zběsile prchající

Můj stolek lehce zaprášený
hrdě a důstojně tu stojí
pyšnil se výstavičkou mojí
teď je však lehce obroušený

Všechno se změnilo
květiny ve vázách dávno již povadly
lístečky okvětní všechny jim opadly
barvičky dřeva zcela už ochably

Všechno se ztratilo
i starý ozdobný rám s fotkou
kde jsme my
- ještě spolu

Tu fotku jsem zničila
stejně jako lásku naší
ze světa zmizela
Pak přišla další a zas další

Sedím a hledím do neznáma
vteřiny zběsile prchající

Teď přijde na řadu i ten stolek
(zničím ho)

… chci začít konečně žít …

Odpoutávám se od vzpomínek