přišla
po špičkách
nad ránem
tiše
si broukala
mezzosopránem
a
usedla
do sprchy
na bílé kachlíky
s motivem draka...
ornamentem
žhavého těla
hříchů
se proplétají
krůpěje
krvavých
chladivých slzí...
přistoupil
k ní
pohladil
po vlasech
osuší ji
celou
ústy
zahřeje
myšlenkou láká...
naděje....
konečně...
zase
spolu...
nazí...
Ach, to je tak krásný, zvláště ten konec, úplně jsi mi připomněl chvilky s miláčkem, když jsme spolu ve vaně, v kokupelně, ve sprše... chjojky, už se zasejkc mocka těším! :o) Děkuji za tuto báseň.
13.11.2008 18:31:00 | NikitaNikaT.