Rád procházíš temnou se ulicí,
jen ty sám a myšlenek spousty,
s tragickým úsměvem,
srdce je truchlící,
na malé kousky...
Rád posloucháš šum trávy a padající listí,
to klid a mír v duši ti zajistí.
Rád posloucháš ticho vzácné,
dousáhnout jej,
to je však pracné...
Rád procházíš se po hřbitovech
a nosíš tam květiny,
vzpomínat je lidské,
neboj, nejsi jediný...
Rád pomáháš lidem a skládáš básně,
na pohled tváříš se docela šťastně,
však i tvá svíčka jednoho dne zhasne...
To je tak moudrá a pravdivá báseň, že to až u srdce bodá, smutně něžná a při tom pohladí, jako maminčiny ruce, které jsou plné mozolů.
28.11.2008 09:02:00 | sluníčko sedmitečné