Vyšel ven
francouzským oknem
a rozběhl se k lesu
pohledem ještě zavadil
o měsíc v úplňku
a skočil…
Tělo se protáhlo
dopadl na čtyři
teď bude rychlejší…
prohnal se
divokou krajinou
až doběhl na návrší
posadil se
a pátravě se zahleděl
do údolí
měl dobrý zrak
brzy našel co hledal…
Tmavá silueta
se mihla za paravánem
na to čekal
táhle zavyl…
trhla sebou
odhrnula závěs
otevřela křídlo
a podívala se do noci
nemohla ho vidět
byl daleko
přesto se usmála…
to mu stačilo
pomalu se otočil
a zmizel ve stínech
lesa věčnosti…
pro takové okamžiky žil...
Pěkné dílko, řekla bych, že lehce dojemný konec. Pěkný malý příběh...
14.11.2008 14:14:00 | NikitaNikaT.
tož zase po dlouhé době něco, co se dalo číst, mělo to spád a aji dobrou formu :-)
14.11.2008 01:09:00 | Clareeta
jj, labuť má pravdu :-).. a ty máš pravdu v tom, že pro takové okamžiky se žije ;-)
14.11.2008 00:54:00 | Caracol