Anotace: Seznamuji děti s prarodiči
Dítě se vzpouzí na klíně
paprsek světlý, živoucí a v naději,
že na světě bude mile, tak nějak krásněji...
To DĚTI NÁS učí,
domýšlivé své rodiče,
a časem v koutku duše zvíme,
že učitelé v dětech spíme...
Učíme se a rostem spolu –
obojí v běhu našich dní...
Važme si přítomného okamžiku
může to být náš poslední....
Proč neříkáme: milá, milý
častěji jedni ke druhým...
Nic jiného nám dražší není...
víš přece ty i já to vím...
Smysl je v jistém zakotvení...
já držím pokolení v klíně...
listuji starými fotkami, z nichž nostalgie vane
jsou tady s námi v jiné době
dědictví otců - zachovej nám pane
Jak psal už Shakespeare a Bůh ví, kdo ještě před ním: Chceš-li se uchovat na věky, založ rodinu, ty budeš žít ve svých dětech. (Není to teda tak krásně a nerýmuje se to, ale obsahově je to podobné... :-D) ST! Krásná! P. S. Není to ta ztracená? ;-)
15.11.2008 14:52:00 | Anita Buchtová
Dítka jsou a zůstanou naše, ať v peřině s dudlíkem nebo sedící v hospodě u piva.
Je vidět, že jsi milující táta:)
14.11.2008 18:50:00 | sluníčko sedmitečné