Já a ona

Já chmurnou zeleň klimbající jak meč (jen spadnout!),
ona v podzimní dny pln molů kabát,
já větru hruď dokořán, neb s ním i bez něj ruce chladnou,
ona s teplou šálou. Suché listí shrabat.

Já v něm; se slzou na tváři v jednou zas svítícím hřbitově,
ona purpurovou dýni s veselým a jsoucným ruchem.
Já za hřebeny hledící, ona vedle přítomně.
Ó oba stejným vzduchem, každý však s jiným duchem!