Nedává to smysl...?

Jako tajemství,
tváří se den,
když kryje se
s tvým snem.

Jako tajmeství
Tváříš se sama.
Vypadáš,
Jako kdybys byla dáma

Zdání klame,
Nenech se splést,
Uvidím,
Že to, co chceš,
Nemůže běžný člověk snést.

Ani nejsilnější muž,
Či stádo tisíce koní,
Nemůže zvládnout to,
Co chceš ty po ní.

Nedává to smysl?
No a co?
Však nemusí,
Nebo by mělo?

Spousta věcí nedává smysl,
A jsou…
Proč by nemohla táhle báseň
Existencí svou,
Obohatit pár lidí,
Kteří čtou…

Nebo snad,
Vykouzlit úsměv na jejich tváři?
Však co,
I když přiblble tyto řádky se tváří,
Ze čtenářských obličejů něco září…

Toť podstatou téhle básně,
Co vypadá tak přiblble – krásně….