POSLEDNÍ . . .

.

platím drobnou mincí
asi poslední ze všech co mi zbyla
jak bláznivý mixér hučí svět
sem tam se střílí
sem tam se miluje
do moudré bedny na stojánku
snažím se vhodit minci poslední
měl jsem ji pro převozníka
přes všech pět řek v Hádesově říši
snad uprosím Persefonu
ať ujme se vesla
a převeze mne i přes Léthé
až tam kde jsou Élysejské nivy
ale má mince stále vypadává
moudrá bedna ji ode mne nechce
a vrací mi ji zpět
tak všechno je stejné
jako před lety
když čítával jsem Apollinaierovy sonety
jeho Pásmo ze všech nejraději
to bývalo mi v žití ještě hej
teď vleču svůj osud v jednom pytli
špinavou košili,ponožky a malou židli
abych mohl usednout právě tam
kde v křoví bývala lavička pro milence
a kde teď já bez Tebe sám usedám
dívám se jak plavou labutě
a z vody vyskakují ryby
naděje revolucí odplaveny do moří
a samo nebe k večeru studem zahoří
jak tak nahlédne na fašistické bitky
teď pro změnu namísto rudé
do černé obléká své "dělnické" bojovníky
tak všechno znovu vrací se zas zpět
poslední koruna vypadla mi z dlaně
a kutálí se jako po popravě
sklouzne s chodníku na železnou mříž
marné jsou přání i všechny sny marnivé
víckrát ji nespatříš . . .
Apollinaire měl pravdu
slunce se kukukukukutálí
a já . . . ?
ztratil jsem svou poslední mincí!

.