spoutaná vstřícností bezmocných,
líně se proplétá,
vklouzává do srdcí bezelstných,
marně si zahrává,
plazí se kupředu líně a těžce,
snaží se neuhnout,
poutníku, poutníku střež se,
bojí se uniknout...
zahalená do pocitů slasti,
objatá květinami,
kdo to tam v okraji chrastí,
tam před rovinami,
usměvavá a vstřícná znova,
touží po obětí,
je vlastně klidná a snová,
zahalená v závěji bytí.
za okraj nevidím,
nejsem si jista,
možná jí závidím,
je tak sebejistá,
přikrášlená a s dlouhými vlasy,
ví, že jí to sluší,
okřikne vítr a vodní proudy,
kadeře si tak suší...
zlehounka šlapat jen,
neprobudit,
možná znám krásný sen,
jen povzbudit,
toulám se rovinou,
zpívám
stává se novinou,
že stesky mívám...
Dlouho jsi nebyla a přece tě "Cesta" přivedla zpátky. Děkuji za milé komentíky.
18.11.2008 07:11:00 | Jin
Tvé verše mi velice lehce připomněly Amerického autora jménem Carl Sandburg a knihu Dobré jitro Ameriko...
17.11.2008 23:05:00 | rybí prdy
to je krásná cesta...
17.11.2008 21:34:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd