Motýlova drzost

Anotace: Někdy se člověk vrací do pubertálních časů, právě jen díky těm sladce se tupě uculujícím puberťákům .. nezlanost a hloupost je věčná pánové :)

Přilétl motýl a zatřepal křídly,
lehtal mě u koutků mých úst.
S rozpětím přesně od ucha k uchu,
smála jsem se jeho hře,
kdy v roli na rytíře,
otáčel se za mnou přes bílé clony.

A já, jak holka v -nácti letech,
žmoulala si studně vlasy,
možná že i červenala jsem se asi,
když motýl o pár let mladší,
k žmouláním vlasů mi stačí..
Růž se vrací v tváře mé.

Možná ..

Kdyby se ten motýl mladý,
neusmíval hravě na mě,
tak bych se i ohrabaně,
možná slovy vyjádřila,
jaká to je hrozná dřina ..
Se neculit..

Tak se culím pubertálně,
ač jsem "stará" - motýl pravil,
sám si za to může - škádlil !
... ouška slověn založená..
a já jsem roky naučená,
že narážka vždy odpálena..
Na druhý břeh musí být..

A pak .. musel motýl odejít ..
Však on se zase prevít vrátí,
a u mě dojde k červenání,
přichystám si silnou pálku,
když chtěl drzej motýl válku ..

Počkej milý, zrudneš víc :)