***
Na krajíčku lavičky
Seděla a plakala
Usedavě
Bez slz
Upracovaná
Sama
Přisedl jsem
Zabrali jsme
jen malou část
Místo pro druhé
Přitulila se
Cítil jsem pocit
Souznění ducha
Má konejšivá slova
Opakovala
Potichu
S vděkem
Provýpravěli jsme
nejeden život
Nemáme to lehké
Láska se rodí
Dlouze
Stačila chvilička
Patříme sobě
Sáhla na mne
Příjemné teplo
Pohladilo skráně
Držíme ruce
ty její hřejí
Slibuji
Slibuji opravdu
Jednou se vezmeme
Až bude všechno
Kvést
Za zpěvu ptactva
Náš první křest
Společného žití
Toužebně čekala
nastavil jsem rty
Něžně se přisála
Byla šťastná
Poznala lásku
…
Smrt se zamilovala
…
Do mne
…
Bude čekat
…
Těším se
…
Vždyť ji znám
***
.
a nejsi sám
známe ji všichni
máme ji před nosem
zpychlí jsme
někteří
nevěří příkoří
nemocí či stáří
a za svým volantem
zazáří do září
tak jako Lomikar
dokud se vysmíval
nějakých třista dní
a potom věděl
své
... a do dne
.
19.11.2008 22:41:00 | a_tao
Upřímná básenka, ovšem smrt není dobrá milenka, ani manželka... chjo... rozemustnělo mě to.
19.11.2008 16:01:00 | NikitaNikaT.
Krásně se prolínáme v procítění a v prostoru...
Já tuším, že pýcha ustupuje a rozpoznávám pokoru...V sobě, v Tobě...později ... v hrobě...Já se do nebe také těším...
19.11.2008 14:24:00 | Veselý Drak
děkuji za inspiraci
na novou báseň
brzy ji sem dám,abys věděl,že
kdo nebojí se nejsi sám...
19.11.2008 07:44:00 | Mbonita