KVÍLENÍ ŽIVOTNÍCH BRZD

Anotace: Občas se rýmující...........nechtělo se mi to dávat do úvah, protože to má blíže k básni než k úvaze. Psána za chůze.........

Tak vrat se, ale nezoufej a hlavně nedoufej v úplně odpuštění.
V ůplném opojení, smysly se dávno kření a ty jen dál se plížíš tmou a hromadou, v zapomenutí dávnem. Svůj spěch si dáš do svýho denního rozvrhu a jen sníš.
V náramném a skrytém, co zjeví se a přitom si nerušeně bdíš.
A při vysokém kvílení já doufám, že mě uslyšíš!
A v mraze k sobě schoulení a já doufám, že mě ucítíš!
A tvoje srdce bije jako o život a moje ruce uznávají kult nošení těch masek, co vzdálit se nechtějí.
Nechtějí.
Tvůj dech je slyšitelný na dálku a jen proto, že házíš svoji morálku................
..............všanc a dávno už jsou pryč, ty roky krásný bídy.
Jen abych nemusela pryč od toho, co se mi líbí.
Krutost všedních dnů tě posiluje na roky a z té vší bolesti, radíš všem svými výroky.