cizí

budeme jedna velká šťastná rodina

ani nevím jak to v tu chvíli znělo,
ale možná sem chtěla,
aby to bylo pravda

...v tu chvíli, kdy piano plakalo za mě...

chtěla jsem hladit odstíny na zdi
a věřit,
že jsou moje skutečnost.

přecitlivělost.

zas mě zajímají zrcadla.
koukám si do očí a je to vždycky trochu nebezpečný.

odhazuju všechny symboly slibů.

mám ve všem zmatek,
je to trochu tma, změť vůní, co mě nenávidí
cigáro, neopodstatněné smutky

a možná je to jenom teď trochu cizí.