Anotace: ...
Pod rouškou tmy.
Cítím jen zlověstný dech mlhy.
Očima hledám mdlé světlo hvězd,
však ztrácí se
a s nimi všechny nesplněná přání.
Nevidím.
Chytám se okolních stěn
a svět na mě neúprosně padá.
Hledám Tě v cizích tvářích
a mám pocit,
že Tě nenalézám.
Cítím jen zlověstný dech mlhy.
Očima hledám mdlé světlo hvězd.
Mám pocit,
žě Tě nenalézám.
Teď je to jiný.
A já sem jiná.
Ale v podstatě je to zase o tom samém.
A podstata spočívá v tom, že ji musíme najít ;-)
21.11.2008 20:49:00 | Chancer
ta posledni radka..myslim ze to uplne maximalne chapu...porad o tom samem...ma to jiny prichute, masky nebo se to podoba necemu jinymu, ale porad je to v podstate dostkrat to samy...
20.11.2008 18:17:00 | mattoni.uz.neni
Víš, já nad tím hodně přemýšlím, že už nikdy nebudeš jako předtím. A že fotky a různí fotografové tě mění k nepoznání, samu sebe pak poznáš jen podle tváře. Ale ta tvář jako by ti nepatřila, patří tomu fotografovi a těm fotkám, které jsou o všem a o ničem. Chápeš? :)
19.11.2008 21:40:00 | její alter ego