Prší nám z nebíčka,
mě napadá smutná básnička,
k tomu mi hraje cédéčko,
a radost je daleko.
Snad mě neopustila úplně,
vyhlížím jí denně,
protože se mi po ní stýská,
bez ní jsem nijaká!
A STÁLE PRŠÍ,
JE TO HORŠÍ A HORŠÍ!
Přála bych si jí,
je přeci mou součástí.
KDE JSI?
Tak kde jsi radosti,
schovávané bylo dosti,
ukaž se a vejdi do mě,
a no- Zůstaň Věčně!
:-)
:-(
Nejdřív smutno a to se časem unavý a pak radost a štěstí se u Tebe zastaví. Věřím tomu :-)
20.11.2008 11:38:00 | JaniHani
Moc Ti rozumím... víš, když budeš něco nutit a mermomocí chtět, bude ta chvíle čekání dlouhá... přinde to, uvidíš, aj když nečekaně, zdrží se na dost dlouho... věřím.
20.11.2008 11:29:00 | NikitaNikaT.