V sevření žáru…
Od chloupku ke chloupku,
kličkuje do oblého žlábku,
slaného potu chladivá kapička,
za ní se táhne blýskavá stezička,
mapuje tak pokožky světadíl,
žárem sálavým rozdychtěn ožil…
Ve hloubce dechu zadrhává žár,
hrdlo vyschlé jen sevřením par,
do pórů vržené palčivé jehličky,
ještě chvíli, ještě okamžik maličký,
překonat to horko k nevydržení,
pak rychle prchnout ze sauny mučení…
Se slastí skočit
do náruče ledové lázně…
Vyvedla jsi mě z míry. Konec úplně jiný, než jsem vytušil v prvních řádkách. Skvělý a pěkný. Díky a za 100
05.01.2006 18:54:00 | Buližník
Přesto že do sauny nemohu,
tvé kapce potu dávám plnou
stovku a taky podporu.
Hezké a povedené.
15.09.2005 18:25:00 | risik
..metlami šlehat..a pleskat a pleskat o stošest..
aby tvé tělo..začalo znovu kvést :o))
15.09.2005 13:10:00 | šuměnka
Tak ty jsi takhle rozpálená a já se tu klepu zimou. Už aby začali topiiiiiit.
15.09.2005 09:52:00 | Keilanne
prvně jsem myslela že píšeš úplně o něčem jiném než o sauně - i ty filuto :-)))
15.09.2005 05:08:00 | jarkaj
Dobrýýý:) to rozpálení se dostalo až sem ke mně a ledová lázeň zase rychle chladila=)
14.09.2005 21:25:00 | makretka