Ne, nemohu....

Nemohu uvěřit tomu,
že už nikdy se nevrátíš domů.
Nezůstalo nic po čem jsme tolik prahly,
jak plamínek svíčky...všechny naše sny zhasly.

Naděje šla pod peřinu spát,
už nikdy, lásko nebudeš moci milovat.
Na tvý tělo padaj mi slaný kapky,
všechno co se stalo...nejde vzít zpátky.

Zpátky nevede žádná cesta,
zbyly jen trapný gesta.
A slzy, které se nedají zastavit,¨
tak jako zničené srdce, které nejde odstavit.

Zadrhává se mi hlas,
ten pocit marnosti je tu zas.
Jako už tolikrát,
nestíhám slzy polykat.

Jen dál oči zavírám,
v duši, tak jako tolikrát...umírám.
Otevírám oči, jenže nejsi tu....ty,
tvůj život zhasl jak plamínek cigarety...