Mám – nemám
Mám – nemám
Anotace: jen se rozhodnout...
*
Svlékáš se z kůže do naha
a odhazuješ slupky vin,
vždycky jsi býval podivín,
tvou hruď teď zdobí odvaha
a ruce, aspoň ruce chtěly by
na chvíli obejmout můj klín.
Mám – nemám, láká obojí,
počítám prsty jako prvňáček,
přitom jsem dávno zralá žena
a o životě leccos vím,
na háček smutky zavěsím,
vždyť každá rána v souboji
je dávno promlčena.
Namíchám sérum proti uštknutí,
píchnu si do žil koňskou dávku
– ty popotáhni za ohlávku
sladké zapomenutí!
*
*
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk29.01.2009 17:59:00 Lota
...chodím tu po modrém podkladě a tak šikovného děvčete jsem si ještě nevšimla...nick z pohádky, jak se ke štěstí přijde, si budu pamatovat...:-)
22.11.2008 18:05:00 NikitaNikaT.
Mám z této básenky divný pocit, je sice dobře napsaná, má to myšlenku a poutavost, ovšem zamyslím-li se... nevím, nen to v pořádku. Cítím chmur, tohle není láska.
