Mám – nemám
Mám – nemám
Svlékáš se z kůže do naha
a odhazuješ slupky vin,
vždycky jsi býval podivín,
tvou hruď teď zdobí odvaha
a ruce, aspoň ruce chtěly by
na chvíli obejmout můj klín.
Mám – nemám, láká obojí,
počítám prsty jako prvňáček,
přitom jsem dávno zralá žena
a o životě leccos vím,
na háček smutky zavěsím,
vždyť každá rána v souboji
je dávno promlčena.
Namíchám sérum proti uštknutí,
píchnu si do žil koňskou dávku
– ty popotáhni za ohlávku
sladké zapomenutí!
*
*
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk...chodím tu po modrém podkladě a tak šikovného děvčete jsem si ještě nevšimla...nick z pohádky, jak se ke štěstí přijde, si budu pamatovat...:-)
29.01.2009 17:59:00 | Lota
...o lásce tu nepadlo ani slovo!
22.11.2008 19:47:00 | Jaromila
Mám z této básenky divný pocit, je sice dobře napsaná, má to myšlenku a poutavost, ovšem zamyslím-li se... nevím, nen to v pořádku. Cítím chmur, tohle není láska.
22.11.2008 18:05:00 | NikitaNikaT.
Smekám též!
22.11.2008 18:01:00 | jita.1965
Moc podařená, ST!
22.11.2008 16:04:00 | labuť
smekám
22.11.2008 15:54:00 | Myrja
Hahaha)))
22.11.2008 10:42:00 | Jaromila
Nikoliv amatérská (jak odkazuje Liter),ale těžce profesionální báseň!
22.11.2008 10:13:00 | 6thSun
Nádhera a pravda ze života ve verších
22.11.2008 09:05:00 | Jin
..krásně psáno..
22.11.2008 05:23:00 | Tacca
...Bíša dí pravdu
22.11.2008 00:50:00 | WAYWARD
Velice silné verše!
22.11.2008 00:36:00 | Bíša