Princ coloradský

Anotace: Takhle to dopadá, když si lidé myslí, že život je jedna velká pohádka.

Princ coloradský

„Pokud si do týdne nevybereš,“
varoval svou pyšnou dceru po dvou plesích král,
„vyberu ti manžela osobně,
i kdybych měl uspořádat sebelepší bál!“

Princezna zírala jako vyoraná myš.
Někoho si sežene. Ona – taková krása krás!
Chtěla nejbohatšího prince,
jenže kde toho pravého sebrat a přitom nekrást?

Nechat si od tatíka nápadníka vybírat!
Tss, to by byla až moc hloupá!
Právě proto, že byla skoupá,
chtěla ženichovy finance nejdřív spočítat.

Vydala se na cestu královstvím.
A tady naše pohádka začíná:
Bylo nebylo... ne, nebude o nápravě pýchy,
tam skutečně zápletka nespočívá.

... Tedy šla. Najednou ji přemohla žízeň.
Sedla si ke studánce,
přemýšlela o princi, vtom uviděla žabáka.
„Ty že jsi můj zachránce?“

„No, proč ne?“ usmyslela si.
Žabák zamyšleně naklonil hlavu.
Určitě si říkal něco ve smyslu:
„Uh, cože? Co to je za hloupou krávu?“

„Ani korunku nemá,“
dumala princeznička nahlas.
„Ale tak co.“ Přitiskla žábu k tváři.
„Kuňk,“ ozval se srdceryvný hlas.

„Ty jsi ale krásný princ! Určitě jsi i bohatý,“
princezna se motala okolo studně.
Ropucha na ni zírala vyjeveně,
a navíc dosti otráveně a nudně.

Děvče popadlo žábu a spěchalo do zámku.
V zámku se divili. Copak se zbláznila?
Tahat sem takové odporné stvoření!
To je vděk, princezno, viď? Ty ses tak snažila!

Jedna věc je, že žabička byla samička.
A věc druhá, že ropucha coloradská má látku
(skoro jako lysohlávky), halucinogenní bufotenin,
který teď psychicky ublížil (chudáku) děvčátku.

Ještě štěstí, že neolízla ropuchu velkou,
jejíž složení povrchu kůže zahrnuje glykosid - srdeční jed.
Pak by asi neležela na lůžku, ale pod vlhkou zemí.
Lepší nehulit nebo aspoň zůstat u méně nebezpečných cigaret.