Zimní vzpomínka

Anotace: Věnováno osobám, které mě před třemi lety dovedly k sobě samotné.

Pouto dvou kruhů, stokrát propletených, otevře se znovu,
na stokrát stržený citát dvou sluhů, vystoupí na oblohu.
Podruhé, potřetí objevený byl ten muž sám,
pokaždé zapomenut a naprosto poddaný tmám,
jenž z hloubi duše vyzníval tóny strachu a bolesti.
Kdo znění hlasu jeho slyšel a svíral jej do kleští
kdo měl cit pro záchranu, však mučeným smál se
Kradmo teď pln bázně mizí v nedohledné dálce...

V tom brzkém čase zimním, kdy trojmo nabylo síly,
proměna dvojího s trojím dalo na stranu dva díly
Stromy se budou klanět a větve podávat ruce své
Potoky vzejdou výše s hladinou jak moře stoleté
Mícení světel konce se dočká
Když upadne k zemi ta první sněhová vločka
kruhy se obnoví a síla znovu vytryskne
dvě a jedna k druhé se přitiskne

Až zazní... její hlas...