*
Mladistvý duch
Ve starém těle
Na bedrech kládu
Pečlivě vyvažuje
Na každém konci
Výhonek visí
Rozvážným krokem
Pomalu stoupá výš
Dbá rovnováhy
Na obou koncích
S výhonků
Pupeny raší
Čím dál tím těžší
Zdají se konce
Musí být stále výš
Výhonky rozkvetlé
Jsou zemi blíž
Dotýkají
Dál už je neunese
Odkvetlá ratolest
Potom se pustí
Volnost ji náleží
S nohama nad zemí
Jen chvíli letí
Zblázněni
Učí se létat
Však chvíli jen
Umí v tom plácat
Pak dopadnou
Na pevnou zem
Život jim začíná
Jednou se ohlédnou
Kde je ten kmet
Co dávno před léty
Tu kládu nes´
S rukama spjatýma
Pohledí do kopce
*
WAYWI,WAYWI závidím Ti dva již samostatné výhonky!Ten můj výhonek se tváří samostatně,ale pořád se té klády drží a mne už bolí nejen bedra!:o))
23.11.2008 17:47:00 | střelkyně1
Pravdivě napsáno, taky mám podobné pocity.Ale snáším to statečně.Jen ten výhonek mám jen jeden...
23.11.2008 15:03:00 | Paulín